Úplně jiný směr pak mé zkoumání nabralo poté, co jsem absolvovala rozhovory se čtyřmi umělci a designéry pracujícími s bambusem. Má osobní příprava na každý rozhovor byla intenzivní, a tak i když bych těchto rozhovorů zpětně uvítala více, dopracovat se k finálnímu výsledku mého pobytu by bez nich nebylo možné.

První na seznamu byl designér Cheng Tsung Feng

Jeden z důvodu, proč jsem si vybrala Tsung – Fenga, byl jeho vztah k tradičním řemeslům, na které se zprvu díval kriticky. K práci s bambusem se dostal skrz Open call National Craft and Reserach Center (viz výše) a díky spolupráci s Kao-Ming Chen se zaměřil na zkoumání tradičního řemeslného zpracování bambusu, s čímž do té doby neměl žádné zkušenosti. Když navštívil dílnu mistra Chena, byl okouzlen a inspirován procesem výroby a zpracováním. Proces transformuje materiál. Jeho dnes již ikonická pohovka FLOW vzešla jako výsledek této spolupráce a byla vystavena v Miláně. Jeho cílem bylo vytvořit současnou židli a výsledek můžete porovnat sami.

Jeho instalace či architektonické projekty často vychází z tradičních předmětů jako například série Fish Traps, jejíž cílem je namísto ryb chytit návštěvníkovu pozornost.  Zde začal fotografovat jednotlivé kroky tradičního procesu výroby a dále jej zpracovávat a organizovat, především pomocí štítků tří barev. Zelený značí formu, růžový materiál a žlutý metodu, díky čemuž se snaží inovovat originál a detekovat společné rysy. Pasti na ryby se naučil přímo od domorodého kmene Thao, protože se chtěl učit přímo od expertů. Tímto procesem vznikly jeho první větší realizace, kdy z tradičního postupu výroby pastí na ryby vytvořil různé místně orientované prostorové situace. Celý tento postup prezentoval návštěvníkům poprvé na výstavě „Learning to Create a Design from Tradition“ a také při otevírání nové pobočky obchodu Apple.

Jedním z jeho poslání je zprostředkování a propagace příběhu tradičních řemesel, sám sdílí průběh procesu vzniku díla od nápadu přes skicy, náčrty, až po různé možnosti zpracování. Tento postup je pro něj osobně důležitý pro to, aby seznámil nezainteresované zájemce s procesem tvorby, což je mi velice sympatické. Snaží se odkrýt ten magický příběh za výsledným dílem a ukázat, že nápad nepřichází s příletem můzy, která zázračně poklepe kouzelnou hůlkou na umělcovu hlavu a zrodí se nápad.

Návštěvníci mohou jeho velkolepé instalace či objekty obdivovat jen po určitou dobu, poté jsou díla demontovány a materiál je často darován potřebným nebo použit v dalším projektu. Například sešity z instalace „Reading a bridge“ byly darovány školkám a školám. Jelikož spolupracuje jak s asijskými, tak i s evropskými firmami a institucemi, zajímalo mě, jaký je podle něj nimi rozdíl.

Na rozdíl od asijských firem, které se zajímají do detailů, jak daná věc vznikne, Evropany více než technikálie zajímají pocity a příběhy za daným dílem. Mimoto také v Evropě není nikdo mimo pracovní dobu k zastižení.

Jako zásadní rozdíl uvedl, že v Evropě není nikdo mimo pracovní dobu k zastižení a zároveň Evropany ani moc nezajímá, jak bude finální instalace technicky zhotovena. Zajímají je více pocity a příběh. Na rozdíl od asijských firem, které se o vznik zajímají do nejmenšího detailu.